Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Osifikace kostí

27. 2. 2007

Kosti  se  vyvíjejí  z  vazivového  nebo  chrupavčitého  modelu  procesem, který  nazýváme osifikace.

Osifikace  se  účastní  především dva  typy  buněk: osteoblasty  a  osteoklasty.

·      Osteoblasty produkují mezibuněčnou hmotu - vláknitou (kolagenní vlákna) i amorfní (proteoglykany). Osteoblasty jsou nejprve uloženy na povrchu tvořících se trámců a lamel, ale postupně se "zabudovávají" do novotvořené kosti, která mineralizuje. Z osteoblastů se stávají kostní buňky - osteocyty.

·      Osteoklasty jsou velké buňky až s padesáti jádry. V rostoucí kosti jsou poměrně početné, a v dospělé kosti tvoří asi 1% populace kostních buněk. Osteoklasty produkují enzymy, které degradují kost vzniklou při primární osifikaci (viz dále), a uvolňují tak prostor pro vznik lamelární kosti. Tyto buňky se uplatňují celý  život  při  přestavbě kosti - uvolňují prostor pro nově tvořenou kostní tkáň. Výkon osteoklastů při přestavbě kostí je úctyhodný. Jeden osteoklast dokáže "likvidovat" produkci až 150 osteoblastů !

Tvoří-li se kostní tkáň na podkladě vazivového modelu, jde o dezmogenní osifikaci. Vzniká-li kost z chrupavčitého modelu, jde  o  enchondrální  osifikaci.

 

U obou typů osifikačních procesů nejdříve proběhne primární osifikace, při které je chrupavčitý nebo vazivový model nahrazen fibrilární kostí. Pak následuje sekundární osifikace, v jejímž průběhu se formuje typický tvar dané kosti, ale především se změní vnitřní struktura fibrilární kosti, a vznikne kost lamelární. V průběhu osifikace se uplatňují především dva typy buněk: osteoblasty a osteoklasty.

·      Dezmogenně  osifikují především ploché a miskovité kosti tvořící lebeční klenbu: temenní kost,část čelní,spánkové a týlní kosti, ale také dolní čelist a klíční kost. Osifikační proces začíná uprostřed  těchto kostí, a proto je i střed definitivní kosti mnohem silnější než její okraje, které jsou ještě u novorozence vazivové (lupínky, fontanely).

·      Enchondrální  osifikací vznikající kost je nejprve vytvořena v chrupavčitém modelu, který pouze zhruba tvarově odpovídá budoucí definitivní kosti. Stupeň tvarové shody chrupavčitého modelu s definitivní kostí je pochopitelně závislý na věku zárodku a plodu.   Enchondrálně osifikuje většina kostí skeletu: dlouhé  kosti  končetin, obratle, žebra, kosti  pletenců  i  kosti lebeční  báze atd.

Ložiska primární kosti vznikající uprostřed chrupavčitého modelu se nazývají primární osifikační centra. Vytvářejí  se  u  plodu  asi  od  třetího  měsíce  života.

Proč  vznikají  primární  osifikační  centra  vždy  na  přibližně  stejných  místech  chrupavčitých  modelů, není  jasné. Zdá  se, že  mají  určité  opodstatnění  hydrostatické  teorie, které  předpokládají  vznik  maximálního  hydrostatického  ztížení  v určitých  místech  chrupavčitých  modelů (vznik tzv. hydrostatických bodů), které vyvolává lokální změnu látkové výměny chrupavky. Kritické snížení látkové výměny vede k rozpadu chondroblastů ( -cytů), a k uvolnění prostoru pro vrůstání kapilár. Lokalizace hydrostatických bodů se významně shoduje se zatížením kompaktní kosti tahem okostice, svalových úponů a vlivem spontánních pohybů plodu.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

lidske tělo

(jana, 4. 2. 2008 11:33)

je to tady super