Ramenní kloub
Ramenní kloub, art. humeri je kulovitý, volný kloub spojující pažní kost (resp. volnou horní končetinu) s pletencem horní končetiny (resp. lopatkou).
Stavba kloubu: Kloubní plochy artikulujících kostí, tj. humeru a skapuly, byly charakterizovány v předchozím textu. Jamka lopatky, která je plochá a menší než hlavice pažní kosti, je při okraji doplněna vazivovým kloubním lemem (labrum glenoidale), který zhruba o jednu třetinu zvětšuje plochu jamky a současně zvětšuje i její hloubku. Nejmohutnější je lem na předním okraji jamky, kde je vysoký až 5 mm. Přesto se hlavice opírá o jamku jen čtvrtinou až třetinou své plochy; zbytek se opírá o kloubní pouzdro. Kloubní lem je tvořen velmi hustým a tuhým vazivem, které je pouze u báze nahrazeno vazivovou chrupavkou.
Pouzdro ramenního kloubu je volné, dlouhé a na přední straně slabé. Pouzdro začíná na obvodu kloubní jamky a upíná se na anatomický krček. Směrem do podpažní jámy je velmi volné až zřasené. Zesilují jej šlachy svalů, které jdou kolem kloubu (jde o svaly začínající na přední a zadní ploše lopatky), a kloubní vazy:
[ V ramenním kloubu jde o dva typy vazů:
· ligg. glenohumeralia probíhají těsně pod synoviální výstelkou.
· Lig. coracohumerale je až 3 cm široký pruh, který se upíná k hornímu okraji žlábku mezi velkým a malým hrbolkem pažní kosti. Vaz je jakýmsi závěsem hlavice pažní kosti.
: Stabilita ramenního kloubu je zajištěna především svaly. Úprava chrupavčitého lemu ani existence kloubních vazů, nezajišťuje stabilitu kloubu natolik, aby úplný výpadek svalové funkce nebyl v některých případech provázen luxací hlavice.
Ramenní kloub je nejstabilnější při abdukci až mírné elevaci. U volně visící končetiny směřuje většina sil působících na kloub pod kloubní jamku, a končetina je proto nestabilní.
Pohyby v ramenním kloubu je možné provádět kolem tří os:
· ventrální flexe (anteverze, předpažení) - (do 80 stupňů),
· dorzální flexe (extenze, retroverze, zapažení) - ( v rozsahu asi 40 stupňů),
· abdukce a addukce (připažení - v rozsahu asi 90 stupňů),
· vnitřní a zevní rotace (v rozsahu asi 90 stupňů), a
· elevace (vzpažení) - (do 180 stupňů).
Elevace paže je vlastně pokračováním abdukce nad 90 stupňů. Jde o kombinovaný pohyb, kterého se významně účastní lopatka, rotující po hrudní stěně tak, že dochází k postupné horizontalizaci kloubní jamky. Celý proces abdukce - elevace je fázovaný a složený pohyb. Od 0 - 30 stupňů probíhá pohyb v ramenním kloubu. Od 30 do 170 stupňů připadá na každých 15 stupňů pohybu ramenního kloubu, vždy 5 stupňů pohybu v thorakoskapulárním spojení. Tomuto vzájemnému poměru velikosti obou pohybů se říká thorakoskapulární rytmus. Posledních 10 stupňů elevace je provázeno zevní rotací pažní kosti.
Na celkové 180 stupňové elevaci paže se tedy ramenní kloub podílí 120 stupni, a zbytek pohybu se realizuje v thorakohumerálním spoji.
[ Zvláštním typem onemocnění pouzdra ramenního kloubu, je tzv. „zmrzlé rameno“ (freezing shoulder). Jde o zkrácení pouzdra - zvláště v jeho nejvolnější partii, která kromě silné bolesti omezuje až znemožňuje pohyb v kloubu. Příčiny onemocnění nejsou jasné, ale výlučné postižení pouzdra ramenního kloubu asociuje představu o nerovnoměrné distribuci elastických a kolagenních vláken v jednotlivých partiích kloubního pouzdra a o nevyjasněných rozdílech v zastoupení různých typů kolagenu ve fibrózní vrstvě pouzder různých kloubů. (Viz také předchozí kapitoly.)