Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Ramenní kloub

27. 2. 2007

Ramenní kloub, art. humeri  je kulovitý, volný kloub spojující pažní kost (resp. volnou horní končetinu) s  pletencem  horní  kon­četiny (resp. lopatkou). 

Stavba kloubu: Kloubní plochy artikulujících kostí, tj. humeru a  skapuly, byly charakterizovány v předchozím textu. Jamka  lopat­ky, která je plochá a menší než hlavice pažní kosti, je při okraji doplněna vazivovým  kloubním  lemem (labrum  glenoidale), který zhru­ba o jednu třetinu zvětšuje plochu jamky a současně zvětšuje i její hloubku. Nejmohutnější  je lem na předním okraji jamky, kde je vysoký    5 mm. Přesto se hlavice opírá o jamku jen čtvrtinou až třetinou své plochy; zbytek se opírá  o kloubní pouzdro. Kloubní  lem je tvořen velmi hustým a tuhým vazivem, které je pou­ze u báze nahrazeno  vazivovou  chrupavkou.

Pouzdro ramenního kloubu je volné, dlouhé a na přední straně sla­bé. Pouzdro začíná na obvodu kloubní jamky a upíná se na anato­mický krček. Směrem  do  podpažní  jámy  je  velmi  volné    zřasené.  Zesilují  jej  šlachy  svalů, které jdou  kolem  kloubu  (jde o svaly  začínající  na  přední  a  zadní  ploše  lopatky), a  kloubní  vazy:

[ V  ramenním  kloubu  jde  o  dva  typy  vazů:

·      ligg. glenohumeralia probíhají  těsně  pod  synoviální  výstelkou.

·      Lig. coracohumerale  je    3 cm  široký pruh, který se upíná  k  hor­nímu okraji žlábku mezi velkým  a   malým  hrbolkem  pažní  kosti. Vaz  je  jakýmsi  závěsem  hlavice  pažní  kosti.

: Stabilita ramenního kloubu je zajištěna předev­ším svaly. Úprava  chrupavčitého  lemu ani existence kloubních vazů, nezajišťu­je stabilitu kloubu natolik, aby úplný výpadek svalové funkce ne­byl  v některých  případech provázen luxací hlavice.

Ramenní  kloub  je  nejstabilnější  při   abdukci     mírné  elevaci.  U  volně  visící  končetiny  směřuje  většina  sil  působících  na  kloub  pod  kloubní  jamku, a  končetina  je  proto  nestabilní.

Pohyby  v  ramenním kloubu  je  možné provádět  kolem  tří os:

·      ventrální  flexe (anteverze, předpažení) - (do  80  stupňů),

 

·      dorzální  flexe (extenze, retroverze, zapažení) - ( v  rozsahu asi  40   stupňů),

·      abdukce a  addukce  (připažení  -  v  rozsahu  asi 90 stupňů),

·      vnitřní  a  zevní  rotace (v  rozsahu  asi  90  stupňů), a

 

·      elevace (vzpažení) -  (do  180  stupňů).

 

Elevace  paže  je  vlastně  pokračováním  abdukce  nad  90 stupňů. Jde  o  kombinovaný  pohyb, kterého se  významně  účastní  lopatka,    rotující  po  hrudní stěně  tak, že  dochází  k postupné  horizontalizaci  kloubní  jamky. Celý  proces  abdukce  - elevace  je  fázovaný a  složený  pohyb. Od  0 - 30 stupňů  probíhá  pohyb  v  ramenním  kloubu. Od  30 do  170 stupňů   připadá  na  každých  15  stupňů  pohybu  ramenního  kloubu, vždy  5 stupňů  pohybu  v  thorakoskapulárním   spojení.  Tomuto  vzájemnému  poměru  velikosti  obou  pohybů  se  říká  thorakoskapulární  rytmus. Posledních  10 stupňů  elevace  je  provázeno  zevní  rotací  pažní  kosti.

Na  celkové  180 stupňové  elevaci  paže se  tedy ramenní  kloub  podílí  120 stupni,  a  zbytek  pohybu  se   realizuje   v  thorakohumerálním  spoji.

 

[ Zvláštním  typem  onemocnění  pouzdra  ramenního kloubu, je  tzv. „zmrzlé  rameno“ (freezing  shoulder). Jde o zkrácení  pouzdra - zvláště  v  jeho  nejvolnější  partii, která  kromě  silné  bolesti  omezuje    znemožňuje  pohyb     kloubu. Příčiny  onemocnění  nejsou  jasné,  ale  výlučné  postižení  pouzdra  ramenního  kloubu  asociuje  představu  o  nerovnoměrné  distribuci  elastických  a  kolagenních  vláken v jednotlivých  partiích  kloubního  pouzdra  a o  nevyjasněných rozdílech  v zastoupení  různých  typů  kolagenu  ve  fibrózní  vrstvě  pouzder  různých  kloubů. (Viz také předchozí  kapitoly.)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář