Pažní kost
Pažní kost, humerus je typická dlouhá kost s trubicovitým tělem a s dvěma kloubními konci.
Stavba kosti: Proximální konec pažní kosti - hlavice, caput humeri má přibližně kulovitou kloubní plochu o rozsahu 1/3 - 2/5 povrchu koule. Šikmou rýhou, tzv. anatomickým krčkem je hlavice oddělena od velkého a malého hrbolku, tuberculum majus et minus na které se upínají svaly přicházející ze zadní plochy lopatky.
Oba hrbolky pokračují kostěnými hranami (crista tuberculi majoris et minoris) na které se úpínají některé svaly ramenního kloubu. Mezi hrbolky je proměnlivě hluboký žlábek do kterého se klade šlacha dlouhé hlavy dvouhlavého svalu. Pod hlavicí se horní konec humeru zužuje v chirurgický krček (collum chirurgicum), který nevýrazně odděluje proximální konec kosti od jejich těla.
Tělo pažní kosti je nahoře válcovité, a asi v polovině své délky nabývá trojboký tvar. Přibližně v polovině délky je na jeho palcovém okraji nápadná drsnatina, tuberositas deltoidea na kterou se upíná stejnojmenný sval. Po zadní ploše kosti se táhne velmi mělký žlábek ve kterém probíhá vřetenní nerv. Přechod těla pažní kosti do distálního konce kosti je zcela plynulý.
Distální konec pažní kosti se příčně rozšiřuje v kloubní výběžek (condylus humeri) , který má dvě kloubní plochy: vnitřní kladku pažní kosti, trochlea humeri a zevní kulovitou hlavičku pažní kosti, capitulum humeri.
Kladka je určena pro spojení s loketní kostí; hlavička pro vřetení kost.
Nad kladkou, na přední straně pažní kosti je mělká jamka, proti níž je na zadní straně kosti hluboká loketní jáma, fossa olecrani. Mělká jamka je i nad hlavičkou pažní kosti. Zevní okraj humeru se nad hlavičkou vyklenuje v epicondylus lateralis, podobně jako vnitřní okraj kosti vybíhá v masivnější a dobře hmatný epicondylus medialis. Za vnitřním epikondylem je žlábek pro loketní nerv.
: Horní konec pažní kosti je hlavicí ramenního kloubu. Přestože je ramenní kloub považován za kulový kloub, neodpovídá zakřivení hlavice přesně povrchu koule. Zakřivení v čelní rovině je nepatrně menší než zakřivení v příčné rovině. Osa procházející středem hlavice, svírá s osou diafýzy kosti úhel 135 stupňů. Osa hlavice je navíc zakloněna o 15 - 20 stupňů. Kloubní hlavice je tedy v tzv. retroverzi a její kloubní plocha směřuje dozadu.
Chrupavka povlékající hlavici pažní kosti je uprostřed plochy silná asi 2 mm a k okrajům se ztenčuje až na 1 mm.
[ Pažní kost je typická dlouhá kost, složená z kompaktní a spongiózní kostní tkáně. Kompakta je na proximálním konci kosti tenká, a vysloveně oslabeným místem kosti je přechod v místě collum chirurgicum, kde se kost proto poměrně snadno láme. V chirurgickém krčku je také nejprostornější dřeňová dutina.
Dalším typickým místem fraktury humeru, je rourovitá kompakta pod úponem déltového svalu. U takto lokalizovaných zlomenin - a zvláště při jejich hojení, dochází asi u 10% zraněných k poškození n. radialis, který se kolem dorzální plochy kosti obtáčí v sulcus nervi radialis.
V anatomických učebnicích hojně citovaná zlomenina vnitřního epikondylu pažní kosti, s následným poškozením n. ulnaris probíhajícím v žlábku za epikondylem, má spíše didaktický než klinický podtext. Zlomeniny vnitřního epikondylu jsou méně časté a obvykle i méně funkčně závažné, než převládající fraktury zevního epikondylu pažní kosti. Také přímé poškození n. ulnaris je spíše výjimečné, a jen ojediněle je nutné provádět jeho transpozici.
V traumatologii pažní kosti má zvláštní postavení sulcus intertubercularis, táhnoucí se mezi velkým a malým hrbolkem pažní kosti. Sklon vnitřní hrany žlábku je značně variabilní, a pohybuje se mezi 30 - 90 stupni. Také hloubka žlábku je proměnlivá a celý zářez může být i velmi mělký. Kombinace mělkého žlábku s malým sklonem vnitřní hrany, vytváří anatomické předpoklady pro snadnou luxaci šlachy dlouhé hlavy m. biceps brachii, která tudy probíhá.
Dolní konec pažní kosti má bezprostřední vztah k loketnímu kloubu. Funkčně významné skutečnosti budou proto zmíněny u tohoto kloubu.