Paže a předloktí
Paže, brachium je nejdelším a nejrobustnějším úsekem horní končetiny. Kostěným podkladem paže je jediná pažní kost, která artikuluje s dvěma předloketními kostmi. Středním článkem horní končetiny je předloktí, antebrachium, jehož skelet tvoří vřetenní a loketní kost. Loketní kost je delší a přebírá hlavní zátěž ve spojení s pažní kostí. Je proto na svém proximálním konci mohutná a distálně se výrazně ztenčuje. Naopak vřetení kost je svým distálním koncem hlavním artikulačním prvkem spojení předloktí s rukou. Tomu odpovídá i robuscita této partie.
Paže a předloktí jsou články, které zajišťují zkracování a prodlužování horní končetiny - plní tedy teleskopické funkce horní končetiny. Vzájemná poloha obou předloketních kostí navíc dovoluje vtočení, pronaci a vytočení, supinaci jak předloktí, tak především ruky. Zásadním typem pohybu je přitom pronace, při které jde vždy o polohu palce, který se při pronaci dostává do optimální výchozí pozice pro uchopení předmětu nebo nástroje. Zároveň se zlepšuje i jeho postavení v zorném poli a dostává se pod přímou kontrolu zraku. Toto postavení - výhodné pro start úchopu, částečně zaujímá i volně visící končetina, která se díky nestejné hmotnosti jednotlivých článků končetiny, lokalizaci svalových úponů a svalovému napětí, sama stáčí do semipronační polohy.
Osa paže a osa předloktí svírají u muže úhel téměř 180 stupňů. U žen je tento úhel menší. Posuzováno z hlediska pákového mechanismu článků horní končetiny, toto „vyosení“ paže a předloktí omezuje silovou kapacitu ženské končetiny.