Kostra předloktí
Středním článkem horní končetiny je předloktí, jehož skelet tvoří dvě paralelně uložené předloketní kosti: loketní kost na malíkové straně a na palcovém okraji vřetenní kost.
Loketní kost
Loketní kost, ulna je dlouhá kost s masivním proximálním koncem určeným pro spojení s kladkou pažní kosti, a štíhlým distálním koncem. Leží povrchněji než vřetenní kost, a její zadní hrana je po celé délce předloktí hmatná.
Stavba kosti: Proximální konec loketní kosti vybíhá ve dva nápadné útvary: v hákovitý výběžek (processus coronoideus), a zobákovitý loketní výběžek, olecranon ulnae na jehož zadní povrch se upíná šlacha trojhlavého pažního svalu. Vyhloubená přední plocha olecranon ulnae (incisura trochlearis) tvoří jamku pro spojení loketní kosti s kladkou humeru. Na zevní straně je menší zářez pro připojení hlavičky vřetenní kosti.
Tělo loketní kosti je trojboké - s přední, zadní a zevní hranou. Nejostřejší je zevní, tzv. mezikostní hrana, která je místem úponu mezikostní membrány. Na rozhraní těla a proximálního konce kosti je nápadná drsnatina loketní kosti, tuberositas ulnae pro úpon pažního svalu. Distální ohraničení těla loketní kosti je nezřetelné.
Distální konec kosti je útlý a zakončený hlavicí loketní kosti (caput ulnae) s úzkou kloubní plochou pro artikulaci s vřetenní kostí. Hlavice vybíhá v ostrý a v supinačním postavení hmatný i viditelný bodcovitý výběžek, processus styloideus (ulnae).
: Proximální i distální konec ulny má na svém povrchu kloubní plochy. Proximální konec připomíná "francouzské kleště", které svými čelistmi zachycují kladku pažní kosti. Distální konec ulny přímo se zápěstními kostmi neartikuluje - je zde vložen chrupavčitý disk. (Viz dále.) Kloubní chrupavky horního konce loketní kosti jsou silné asi 2 mm a jsou velmi často zdvojeny. Jedna kloubní chrupavka tvoří povlak hákovitého výběěžku; druhá povléká přední plochu olecranon ulnae.
Horní konec ulny je vzhledem k ose střední části kosti odkloněn asi o 4 stupně – do valgozity.
Vřetenní kost
Vřetenní kost, radius je lehce esovitě prohnutá kost, která má útlý proximální konec a naopak velmi masivní konec distální. V supinačním postavení leží na palcové straně předloktí.
Stavba kosti: Proximální konec kosti tvoří hlavice vřetenní kosti, caput radii, pod kterou je radius zúžený ve válcovitý krček, collum radii. Osa štíhlého, asi 1,5 - 2,0 cm dlouhého krčku je od osy střední části kosti odkloněna přibližně o 15 stupňů zevně. Pod krčkem je horní konec kosti rozšířený v mohutnou drsnatinu vřetenní kosti, tuberositas radii na kterou se upíná dvojhlavý pažní sval. Hlavice má tvar úzkého válce s mělkým, diskovitým vyhloubením pro hlavičku pažní kosti. Na obvodu hlavice je válcová kloubní plocha pro připojení k ulně. Jamka i obvodová kloubní plocha jsou povlečeny souvislou hyalinní chrupavkou.
Tělo loketní kosti je nahoře oblé, ale distálním směrem rychle nabývá trojbokého tvaru s přední, zadní a vnitřní hranou. Vnitřní (malíkový) okraj kosti je ostrý kostěný hřeben, směřující k loketní kosti. Upíná se na něj mezikostní membrána.
Distální konec kosti je příčně rozšířen a vybíhá v nápadný bodcovitý výběžek, proc. styloideus (radii). Na vnitřním okraji rozšířeného konce je zářez pro hlavičku loketní kosti, a distálně je celý konec prohlouben v kloubní jamku sloužící ke spojení předloktí kostrou ruky.
[ Obě předloketní kosti jsou vzhledem ke své exponované poloze, poměrně častým místem zlomenin. Loketní kost praská ve střední části, ve které je obvykle zachycen úder směřující na vnitřní okraj předloktí (ochrana hlavy !). Kost je v této partii poměrně pevná se silnou kompaktní vrstvou, ale není před nárazem chráněna ani svalovou vrstvou ani podkožím.
Vřetenní kost se láme typickým způsobem (Collesova zlomenina) na svém distálním konci, který při pádu na natažené předloktí a palcový okraj dlaně absorbuje maximum kinetické energie. Kompakta vřetenní kosti má obdobnou úpravu jako kompakta loketní kosti, tj. ve středním úseku kosti je nejpevnější. Kompakta proximálního i distálního konce je naopak poměrně tenká, a většina vřetenní kosti je tvořena spongiózou. Silnější kompakta je pouze na dlaňové ploše distálního konce - lomná linie proto také obvykle probíhá zpředu, šikmo vzhůru a dozadu.
Obě předloketní kosti se účastní řady mezikostních spojů. Loketní, vřetenní a pažní kost vytvářejí kostěný základ loketního kloubu. Střední partie obou předloketních kostí jsou spojeny mezikostní blánou; distálně jsou spojeny pomocí art. radioulnaris distalis. Anatomickou (!) hranici předloktí a ruky tvoří sice radiokarpální kloub; funkčně je ale radiokarpální artikulace součástí jednotky složené z radioulnárního a mediokarpálního spojení. Shrnujeme proto další popis těchto spojů pod pojem zápěstní klouby