Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Plíce

27. 2. 2007

Plíce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání
Plíce uvnitř
Plíce uvnitř

Plíce (lat. pulmo) je párový orgán, který umožňuje výměnu plynů mezi krví a vzduchem. Plíce savců včetně člověka se skládají z miliónů tenkostěnných váčků, plicních sklípků, alveolů, které jsou opředeny krevními kapilárami. Do alveolů se dostává vzduch, kyslík difunduje do krve v kapilárách, naopak oxid uhličitý se dostává do alveolů a při výdechu odchází z těla ven.

Obsah

[skrýt]

[editovat] Buněčné dýchání (respirace)

Nejlepším zdrojem energie pro buňku je aerobní oxidace glukózy. Glukóza je sérií metabolických dějů přeměněna na vodu, oxid uhličitý a velké množství energie, které buňka potřebuje k životu. K tomu ale potřebuje kyslík, a musí se nějak zbavit odpadního oxidu uhličitého.

U jednobuněčných i malých a jednoduchých mnohobuněčných organismů může docházet k difúzi plynů povrchem těla. Tito živočichové tedy nepotřebují žádné dýchací orgány.

[editovat] Difúze plynů

U ostatních živočichů je to složitější. U obratlovců, kteří dýchají vzduch, je vzduch vdechován nosem, prochází horními a dolními dýchacími cestami až do plic. Dýchací cesty přechází do dýchacího oddílu plic, který je tvořen hlavně alveoly. Dýchací plyny difundují přes alveolární membránu ve směru tlakových a koncentračních gradientů.

Z toho vyplývá, že přechod plynů závisí na parciálním tlaku těchto plynů v atmosféře a na parciálním tlaku plynů v neokysličené krvi, která vstupuje do plic.

Ve velkých nadmořských výškách je parciální tlak kyslíku menší než v nížinách. To je důvod namáhavějšího dýchání ve vyšších nadmořských výškách.

[editovat] Plíce savců

Plíce savců jsou párové orgány uložené v hrudní dutině. Na povrchu jsou hladké, zdravé plíce jsou narůžovělé. Jejich barva svědčí o prostředí, ve kterém pracovaly, plíce lidí (ale i psů), kteří žijí ve městech, jsou zašedlé, plíce kuřáků jsou černé, na jejich povrchu jsou vidět dehtové skvrny.

Plíce mají houbovitou konzistenci. Už po prvním nádechu se naplní vzduchem, část tohoto vzduchu už se nikdy nedostane z plic ven. Proto plíce živě narozených dětí (i mláďat ostatních savců) ve vodě plavou, narozdíl od plic mrtvě narozených, které klesnou ke dnu. Této skutečnosti se využívá v soudním lékařství.

Hrudní dutina je vystlána pleurou, tenkou vazivovou blánou. Pleura, která pokrývá hrudní stěnu, se nazývá pohrudnice (parietální pleura). Pleura přechází na plíce a pokrývá je jako poplicnice (viscerální pleura). Mezi pohrudnicí a poplicnicí je úzký prostor, zbytek tělní dutiny coelomu, který je vyplněn malým množstvím tekutiny, která umožňuje hladký pohyb. V pohrudniční dutině je také podtlak, který zabraňuje kolabsu měkkých plic a umožňuje jejich naplnění vzduchem při nádechu.

Při proděravění pohrudnice se tlaky v pleurální dutině vyrovnají a plíce zkolabuje. Tento stav se nazývá pneumothorax.

Mezi plícemi je pleurou obalený prostor, středohrudí, ve kterém je uloženo srdce a ve kterém probíhají důležité cévy, nervy a jícen.

[editovat] Stavba plic

Plíce uvnitř
Plíce uvnitř

Každá plíce má zhruba trojúhelníkovitý tvar, levá plíce je menší než pravá.

Plicní základna (basis) se dotýká hlavního dýchacího svalu savců, bránice. Plicní hrot (apex) směřuje směrem k hlavě. V plicní brance (hilus) do plíce vstupuje prudůška (bronchus), plicní žíly a plicní tepna, mízní žíly a nervy. Na vnitřní ploše plic jsou otisky orgánů středohrudí, hlavně srdce.

Plíce jsou rozčleněné na laloky, u člověka má pravá plíce laloky tři, menší levá má dva. Třetí lalok pravé plíce, lalok přídatný (lobus accessorius) se vsouvá do prostoru mezi velkými žílami a srdcem, u člověka má jazýčkovitý tvar, proto se mu také říká lingula, jazýček.

Každý lalok je dále rozdělen vazivovými přepážkami, které vycházejí z poplicnice, na bronchopulmonální segmenty. Každý segment má vlastní přívod vzduchu i krvení. Segmenty jsou dále rozděleny na lalůčky, aciny, které mají pyramidový tvar. Základna acinu je na povrchu plíce, hrot směřuje k plicní brance.

Vnitřek plic se skládá z rozvětvujících se prudůšek, tedy dolních cest dýchacích, a dýchacího oddílu, části, kde dochází k výměně plynů.

Prudůška, která vstupuje do plic plicní brankou, se 25krát větví (u člověka). Tvoří tak prudůškový strom (arbor bronchalis)

Hlavní prudůška (bronchus principalis) --> lalokové prudůšky (bronchi lobares) --> segmentální prudůšky (bronchi segmentales) --> subsegmentální prudůšky --> terminální prudůšky

V průběhu větvení se mění stavba stěny prudůšek, hlavní prudůška má podobnou stavbu stěny jako prudůšnice, je tvořena chrupavkou, s každým dalším větvením chrupavky ubývá a relativně přibývá hladké svaloviny. Sliznice je pokrytá řasinkovým epitelem, řasinky kmitají směrem ven a pomáhají odstraňovat nečistoty.

V průběhu větvení časem zmizí i hladká svalovina, stěna je tvořena jen tenkou sliznicí, s epitelem s řasinkovými buňkami, malým množstvím pohárkových buněk a buňkami Clarovými, které produkují sufraktant, látku, která snižuje povrchové napětí a brání tak kolapsu prudůšky.

Jedna terminální prudůška ventiluje jeden plicní lalůček. V něm se větví na prudůšinky (bronchioly), které už patří k dýchacímu oddílu plic.

Prudůšinky se několikrát rozvětví, až na respirační prudůšinky (bronchioly respiratorii). Tyto prudůšinky ústí do plicních sklípků, alveolů. Každý respirační bronchiolus zásobuje vzduchem asi 200 alveolů.

[editovat] Alveoly

Alveoly jsou tenkostenné váčky, ve kterých probíhá difúze dýchacích plynů. Jejich stěna je tvořena pouze jednou vrstvou extrémně tenkých buněk, pneumocytů I. typu. Bazální membrána, na kterou pneumocyty nasedají, přechází ve stěnu okolních kapilár, aby mohly plyny volně přecházet. Alveolární membrána je tlustá jen asi 1 νm.

Kromě pneumocytů I. typu jsou ve stěne alveolů i tlustší pneumocyty II. typu, které stejně jako Clarovy buňky prudůšek produkují sufraktant, a makrofágy, tvz. prašné buňky, které fagocytují prach a jiné cizí částice v alveolu.

V každé plíci je přes 300 miliónů plicních sklípků a jejich celkový povrch je 40 - 80 m2

[editovat] Krevní zásobení plic

Plicní brankou do plic vstupují plicní tepny, které přivádějí neokysličenou krev. Tepna se větví podobně jako prudůšnice a prudůšinky, až na kapiláry, které opřádají alveoly. Cévy nesoucí okysličenou krev se spojují v plicní žíly, které ústí do levé předsíně srdce. Ze srdce je pak okysličená krev rozváděna po celém těle.

Kromě toho existuje také nutritivní oběh plic, kdy je do plic přiváděna okysličená krev, která je vyživuje.

[editovat] Plicní ventilace

Jako plicní ventilace se označuje proudění vzduchu v plicích. Nádech (inspirium) je aktivní proces, při kterém se stahem bránice a vnějších mezižeberních svalů zvětší objem hrudní dutiny, a plíce se vlivem podtlaku v pohrudniční dutině roztáhnou a naplní vzduchem.

Výdech (expirium) je za normálních okolností pasivní děj.

[editovat] Statické a dynamické objemy plic

Tato část je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že ji rozšíříte.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

nojono xDD

(Rawior, 29. 3. 2011 20:35)

lololololol nekdy by se z toho clovek poblil xDDD ale jinak to je zajimavi

Fajn

(anonim, 19. 2. 2011 18:50)

Docela dobry as na to ze to mas celé skopirované a ne svými slovy jinak dobry a chtělo by to obrázky s českými přirovnáními.A mělo by to být obsáhlejší!

dete do pc

(kokot skurveny, 14. 12. 2007 8:28)

:-P :-D :-X X-D

lol

(Migel, 14. 12. 2007 8:19)

kopirovat umis to se musi nechat nwm nwm co by na to wikipedia aspon to editovat si mohl dat pryč amatere!!

haha

(Dta...xD, 28. 11. 2007 18:40)

já teď taky kopíruju, ale semínárku mám odevzdat už zejtra..........

Pěkné

(Karolína, 18. 6. 2007 19:53)

Moc mě tato stránka zaujala fakt moc pěkný něco jsem si i zkopírovala a musím říct super!!!:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D

Sorry...

(Čempelka, 24. 5. 2007 16:52)

Soryy, jestli bude vadit, že informace odtud použiju na svou seminární práci, kterou mám odevzdat za týden. Čempelka